MDŽ jinak: Den, kdy si žena může dovolit být pro sebe prioritou

Právě skončilo dvoudenní setkání žen. Bylo v něm hodně smíchu, sdílení, tichých uvědomění i několik málo slziček. A dnes je Mezinárodní den žen. Nemohla jsem si nevšimnout, jak symbolické to je.

Během těch dvou dnů vznikl prostor, kde ženy mohly na chvíli odložit všechny role, které běžně nesou. Roli mámy, partnerky, dcery, té, která všechno zvládá a na kterou se ostatní mohou spolehnout.

Najednou tu byl čas jen pro sebe.

A bylo velmi zajímavé pozorovat, co se začne dít, když žena dostane prostor zpomalit. Nejprve je v tom někdy trochu nejistoty. Jsme totiž zvyklé být neustále v pohybu, řešit, zařizovat, starat se. Ale když se tempo zpomalí, začne se objevovat něco jiného – uvolnění, lehkost, smích a někdy i hluboké uvědomění.

Jedna věc se během víkendu ukázala velmi jasně: ženy dávají obrovské množství energie všem kolem sebe. Rodině, práci, přátelům. Často jsou tím tichým motorem, který drží mnoho věcí pohromadě.

Jenže někdy se v tom všem stane, že na sebe samy trochu zapomenou.

Musím se přiznat, že i pro mě samotnou je to někdy hodně velké téma. Jsem spíš jangový typ ženy – mám ráda aktivitu, tvoření, pohyb dopředu. A někdy pro mě není úplně snadné jen tak zpomalit.

Během víkendového setkání se mi dokonce na chvíli objevila myšlenka, kterou možná některé z vás také znají: v tak krásném počasí bych přece měla být na zahradě, je potřeba ostříhat trvalky, traviny, no prostě po zimě dát zas vše do pořádku.

Jenže právě tyhle chvíle mi znovu připomínají, jak hluboko v sobě máme zakořeněné přesvědčení, že být neustále užitečné je důležitější než být v kontaktu samy se sebou.

A přitom někdy právě zastavení přinese mnohem víc než další položka na seznamu úkolů.

Možná i proto má pro mě letos Mezinárodní den žen jiný význam než dřív. Nevidím ho jen jako den v kalendáři nebo den, kdy žena dostane květinu nebo malou pozornost. Vnímám ho spíš jako jemnou připomínku něčeho mnohem důležitějšího.

Připomínku, že žena má hodnotu.
Připomínku, že její energie je cenná.
A také připomínku, že péče o sebe není luxus ani sobectví.

Je to nutnost.

Když žena pečuje o svou energii, své tělo a svůj vnitřní svět, má z čeho dávat i ostatním. Když je vyčerpaná a dlouhodobě dává jen ven, dříve nebo později se to někde projeví – na únavě, na zdraví nebo na pocitu, že se sama sobě trochu vzdálila.

Možná je právě dnešní den krásnou příležitostí na chvíli se zastavit a položit si jednoduchou otázku:

Co bych dnes mohla udělat sama pro sebe?

Nemusí to být nic velkého. Někdy stačí malé věci – chvíle ticha, procházka, dobré jídlo, vědomá péče o tělo nebo rozhodnutí dopřát si víc prostoru ve svém životě.

Někdy právě ty nejmenší kroky nás vedou zpátky k sobě.

A možná je to ten nejkrásnější způsob, jak oslavit Mezinárodní den žen – připomenout si, že být ženou neznamená všechno zvládat sama a pro všechny. Znamená to také dovolit si pečovat o sebe, svou energii a svůj život s láskou a respektem.

Milé ženy, přeji vám, aby dnešní den byl malou připomínkou toho, že i vy jste důležité.

Možná je právě dnešní den připomínkou, že žena nemusí být silná pořád – někdy stačí jen být.

Z lásky k sobě,
vaše D.