Říkáš ANO, i když myslíš NE?
A co když se přizpůsobuješ i ve svém šatníku?

O osobních hranicích, naučených vzorcích a našem osobním stylu, který nás může podržet.

Někdo tě požádá o laskavost. Potřebuje něco zařídit, s něčím pomoct nebo ti předat další úkol. A ty téměř automaticky odpovíš:

„Jasně, není problém.“

Jenže sotva tyhle slova vyslovíš, něco v tobě se ozve. Proč jsem zase souhlasila? Vždyť na to vůbec nemám čas. Vždyť jsem se těšila, že budu mít konečně chvíli klid.

Právě jsi řekla ANO něčemu, čemu jsi ve skutečnosti chtěla říct NE.

Možná se to může zdát jako maličkost. Jenže pokud se podobné maličkosti opakují, na konci dne ti může zbývat jen velmi málo prostoru na vlastní život. A pak tě rozhodí i další nevinná otázka, která tě rozpálí do běla.  Už zase někdo něco potřebuje!

Tohle téma se nám otevřelo v programu Esence podzimní rovnováhy, když jsme se věnovaly péči o sebe. A čím víc jsem nad ním přemýšlela, tím jasněji jsem v něm viděla také souvislost s osobním stylem.

Protože my se totiž někdy přizpůsobujeme už ve chvíli, kdy ráno otevřeme skříň.

Když jsme si zvykly být tou, která nezklame

Mnohé z nás vyrůstaly s představou, že hodná holčička pomáhá, je ohleduplná a nedělá zbytečné problémy. Později z ní vyrostla schopná žena. Taková, na kterou je spolehnutí, která si poradí a všechno nějak zařídí.

No a ono nám to mohlo dlouhá léta přinášet i něco dobrého. Uznání. Pocit, že jsme potřebné. Radost, že se na nás druzí mohou obrátit.

No, jenže ono to má i jeden háček.

Když si totiž zvykneme být stále k dispozici, může pro nás být těžké si přiznat, že někdy prostě k dispozici být nechceme.

A ještě těžší bývá říct to nahlas. Co když se ten druhý urazí? Co když si bude myslet, že jsme sobecké? Co když ho zklameme?

No, tak raději souhlasíme. A někdy dokonce dřív, než se vůbec stihneme samy sebe zeptat.

Každé ANO má svou cenu

Když něčemu řekneme ANO, obvykle tím zároveň ale něčemu jinému říkáme NE.

Další pracovní úkol může ukrojit náš čas na odpočinek. Přijaté pozvání zabere večer, se kterým jsme měly jiné plány. Další převzatá povinnost odsune něco, co je důležité pro nás. A fakt nejde jen o ten čas v kalendáři. Jde také o naší pozornost a energii.

Samozřejmě že ne každé ANO, které dáme druhým, je špatně. Pomáháme lidem, které máme rády. Někdy uděláme něco náročného, protože nám to dává smysl. Rozdíl je ale v tom, jestli se rozhodujeme vědomě, nebo automaticky plníme svou známou roli.

Každé ANO je malé rozhodnutí o tom, kam svou energii investujeme. A právě proto stojí za to nedávat ho dřív, než víme, co nás bude stát.

Možná už nechceš fungovat stejně jako dřív

V různých etapách života se mění naše potřeby, denní režim i to, co jsme ochotné nést. Přibývají zkušenosti, některé role přestávají být tak důležité a  jiné nás stojí víc sil, než jsme čekaly.

Najednou si všimneme, že něco, co jsme léta zvládaly, už zvládat stejným způsobem nechceme. A nemusí to být jen únavou. Potřebujeme prostě víc času pro sebe a taky si potřebujeme konečně přiznat, že naše ochota není nevyčerpatelná.

Tohle fakt stojí za pozornost. Nemusíme čekat, až nám dojdou všechny síly, abychom směly změnit nějakou dohodu nebo přestat automaticky přebírat další povinnost.

A podobná změna se může právě odzrcadlit i v šatníku. Oblečení nám pořád sedí. Je pěkné, kvalitní, použitelné. Jen už se v něm nepoznáváme tak jako dřív.

Čí představu si ráno oblékáš?

„Tohle je na tebe moc výrazné.“

„Měla by ses oblékat víc žensky.“

„V tomhle tě přece nikdo nebude brát vážně.“

„Na to už nemáš věk.“

Tyhle věty nám mohou znít často v hlavě a některá z těch vět ti připomněla asi i konkrétního člověka. Mohla zaznít už před léty a přesto se ozve pokaždé, když vezmeš do ruky výraznější šperk, jemné šaty, neobvyklé boty nebo něco, v čem bys trochu vybočila.

Někdy se tohle přizpůsobování schová za velmi rozumné vysvětlení. Tohle bude praktičtější. Tohle nikoho nepřekvapí. Tohle se ode mě čeká. A tak máme šatník plný věcí, proti kterým se nedá nic namítnout, ale na málokterý kousek se opravdu těšíme.

Samotná barva nebo střih nám o osobních hranicích nic spolehlivého neřeknou. Žena v béžové se nemusí schovávat a žena v červené nemusí být sebejistá. Zajímavá je ale otázka, co konkrétní ženu k její volbě vede.

Vybrala sis to, protože se ti to líbí a vyhovuje ti to? Nebo hlavně proto, abys nemusela vysvětlovat, proč chceš něco jiného?

„Sluší ti to“ a „jsem to já“ nemusí znamenat totéž

Představ si ženu, která miluje čisté linie, řád a strukturu. Okolí jí ale doporučuje, aby se trochu zjemnila. Oblékne si tedy rozevláté květované šaty, dostane pochvalu, a přesto má celý večer pocit, že je za někoho jiného.

Jiná žena má ráda jemnost a romantické detaily. Do práce je ale přestala nosit, protože získala dojem, že vážně ji budou brát jedině v přísném oblečení. Postupně odložila skoro všechno, co ji na oblékání těšilo.

A další by si nejraději vzala výrazný doplněk, ale nechce znovu poslouchat, kam se tak vystrojila.

To jsou běžné modelové situace, ve kterých se může ukázat rozdíl mezi tím, co nám někdo doporučí, a tím, co skutečně prožíváme. Kompliment nás může potěšit, ale nemusí rozhodnout za nás.

Co při poznávání stylu vlastně objevujeme

Při stylových konzultacích často pozoruji, že žena neobjevuje jen oblečení, které jí sluší. Začíná si také jasněji uvědomovat, co jí vyhovuje, k čemu ji to přirozeně táhne a co už není její.

V metodě Octo Codes máme osm stylů, které nám pomáhají tyto rozdíly pojmenovat. Elegantní žena může nacházet oporu v řádu, struktuře a konzervativnějších prvcích. Romantická žena zase v jemnosti. Nekonvenční v osobitém nápadu. Každá může dojít k jinému vnějšímu projevu a přitom se cítit stejně přirozeně ve svém.

Proto ani autenticita nemusí vypadat pokaždé odvážně nebo nápadně. Někdy si žena konečně dovolí vystoupit z řady. Jindy si dovolí jednoduchost, protože ji unavovalo naplňovat představu, že musí být stále dokonale vystrojená.

Poznávání stylu potřebuje víc než vybrat oblíbený obrázek. Zajímá nás celý člověk, jeho život a souvislosti. A ani ve chvíli, kdy svůj styl umíme pojmenovat, nemusíme mít hotovo. Ještě totiž zbývá dát mu místo v běžném dni.

Druhá kůže, která nás může podržet

Když říkám, že se oblečení může stát naší druhou kůží, mám na mysli ten pocit, kdy se v něm nemusíme přemáhat. Můžeme se přirozeně pohybovat, dýchat, pracovat, smát se. Nestrávíme půl dne kontrolováním, jestli působíme dost žensky, dost elegantně nebo dost nenápadně.

Cítíme se prostě ve svém.

A právě tento pocit pro nás může být oporou i ve chvíli, kdy potřebujeme vyjádřit vlastní názor. Už samotné vědomí, že jsme si vybraly podle sebe, může být příjemnou připomínkou, že náš pocit má při rozhodování své místo.

Samozřejmě samotné oblečení za nás hranici nenastaví. Ani oblíbené sako nezaručí, že zvládneme nepříjemný rozhovor. Může nás ale přestat rozptylovat pocitem, že hrajeme cizí roli. A nabídnout nám malé každodenní místo, kde zkoušíme dát vlastnímu rozhodnutí větší váhu.

Když je náš styl naší druhou kůží, může nás podržet i ve chvílích, kdy potřebujeme stát samy za sebou.

Vyzkoušejte si první malý experiment: prostor mezi otázkou a odpovědí

Zkus během dne neodpovídat na každou prosbu okamžitě. Vytvoř si mezi otázkou a odpovědí malý prostor. Někdy stačí několik vteřin. Jindy potřebuješ čas podívat se do kalendáře a promyslet si, co je reálné.

Polož si proto tři otázky:

1. Chci to? Chci pomoci, nebo především nechci druhého zklamat?
2. Mám na to kapacitu? Nejen čas, ale také energii a pozornost.
3. Co kvůli tomu odsunu? Pokud řeknu ANO, čemu tím pravděpodobně řeknu NE?

A pokud potřebuješ čas, můžeš říct:

„Podívám se, jaké mám možnosti, a dám ti vědět.“

Nebo:

„Teď ti to nechci slíbit, potřebuji si to promyslet.“

Některé povinnosti si nemůžeme jednoduše odmyslet. I tam ale někdy existuje prostor domluvit jiný termín, menší rozsah nebo rozdělení si práce.

Pro začátek úplně stačí přestat souhlasit dřív, než se samy sebe zeptáme.

Druhý malý velký experiment: obleč si svou vnitřní jistotu

Vyber si na jeden běžný den outfit, ve kterém se cítíš opravdu sama sebou. Nemusí být nový, drahý ani výjimečný. Zkus vycházet z toho, co už máš.

Všímej si konkrétních věcí: jak se pohybuješ, jestli ti je fyzicky příjemně, zda máš potřebu se stále upravovat. A také toho, jak se cítíš mezi lidmi nebo když vyjadřuješ svůj názor.

Pokud přijde situace, ve které potřebuješ odpovědět na prosbu, vyzkoušej i krátkou pauzu z prvního experimentu.

Večer si můžeš poznamenat:

• Co mě na dnešním oblečení podpořilo a co mě rušilo?
• Kdy jsem si dala čas zjistit, co opravdu chci?
• Co bych chtěla zopakovat i zítra?

Je možné, že pokud žiješ sebe, žádný rozdíl nezaznamenáš. Možná ale zjistíš, že se ti lépe soustředilo, protože ses nemusela neustále hlídat. A možná si uvědomíš, jak dlouho už nosíš něco, co ti vlastně není vůbec příjemné.

Jeden den nám neřekne, že změnu způsobilo právě oblečení. Může nám ale pomoci všimnout si, co potřebujeme. A to je pro začátek dost.

A co když někoho naštvu?

Tohle bývá ta nejtěžší část. Když jsme zvyklé vyhovovat, nesouhlas druhého člověka může být nepříjemný. A nemusí pomoci ani to, že jsme si své rozhodnutí dobře promyslely.

Jenže zklamání druhého ještě automaticky neznamená, že jsme udělaly něco špatně. Někdy je potřeba hledat řešení, které bude respektovat obě strany. Jindy jen dopřát sobě i druhému čas zvyknout si, že naše ANO už není samozřejmost a že ANO je rovnocenné NE.

Podobně nemusíme přesvědčit každého, aby se mu líbilo naše oblečení. Můžeme vyslechnout jiný názor, zvážit ho a přesto zůstat u svého rozhodnutí.

Začínat malými každodenními situacemi dává fakt smysl. Své potřeby se učíme brát vážně totiž postupně.

Péče o sebe potřebuje také místo

Když se řekne péče o sebe, často si představíme něco, co do života přidáme. Masáž. Pohyb. Chvíli na knížku. Nový ranní rituál.

Jenže pokud máme den zaplněný požadavky ostatních, další rituál se snadno stane jen další položkou či povinností, kterou nestíháme.

Někdy proto potřebujeme nejprve něco ubrat. Přestat také automaticky přebírat povinnosti a hlavně si všimnout, kde se přizpůsobujeme víc, než chceme. A jak už jsem zmínila, dát si čas na vlastní odpověď.

Právě proto má pro mě osobní styl své místo v Essentia Balance™  – vedle péče o tělo, vedle emocí a vlastního životního směru. Všechny tyto oblasti se potkávají v tom, jak se k sobě chováme v obyčejném dni.

Takže při příští prosbě si můžeš dát chvíli na čas, než odpovíš. A při příštím oblékání se zase zkus zeptat:

„Co bych si dnes vybrala, kdyby můj vlastní pocit dostal stejnou váhu jako názor ostatních?“

Možná si vezmeš přesně to, co obvykle. Možná něco změníš. Podstatné je, že u toho rozhodování budeš i ty.

Z lásky k Sobě,
Vaše D. ❤️

Chceš začít zkoumat, co je ve stylu blízké právě tobě? Vyzkoušej můj test osobního stylu podle Octo Codes. Výsledek ber jako první podnět k poznávání sebe a svého šatníku. 👉 Chci vyzkoušet test osobního stylu >>